Search Posts

Slunce a stín

Slunce pálí jak ďas a za krátkej čas, vzdáš hold suchej švestce… Tak to zaznívalo ve známé písničce Zrádný banjo skupiny Greenhorns někdy v sedmdesátých letech. A to tehdy ještě ozónová díra nebyla tak velká, globální oteplování se ještě tolik neoteplilo a v zimě byla zima v rozumných mezích a v létě zase v rozumných mezích teplo. Ten kovboj, který si v písničce zpíval, měl určitě na hlavě sombrero, jestli se pohyboval někde v Novém Mexiku, Texasu, či jižní Kalifornii, nebo stetson, jestli jel někde severněji. Samozřejmě ne proto, aby byl fešák, ale proto, aby měl aspoň trochu stínu.

Odjakživa honba za stínem

Dávno před vznikem člověka jako živočišného druhu si zvířata hledala stín pod korunami stromů, v keřích, pod skalisky. Teprve člověk si ale začal stín vytvářet sám. Vznikly první přístřešky, na klaccích zavěšené kůže, z travin pletené rohože, pak z tkaných látek baldachýny, stany, a nakonec i jiné důmyslné konstrukce (pomineme-li zastřešené budovy), jako slunečníky, markýzy, pergoly.